Proslov na konec 9. tř
Vážení učitelé, drazí rodiče, milí žáci,
Devět let uplynulo jako voda, je konec školního roku a já zde stojím za naši třídu a očekává se, že vám povím něco inteligentního. Ačkoliv jsme si nedokázali představit, že tato chvíle smíšených pocitů někdy nastane, je tu.
Je to už dávno, co jsme byli malí, vystrašení a zároveň plni nadějí, co nás v té velké škole asi čeká. Ještě jsme neměli ani ponětí nic o dějinách pravěku ani goniometrických funkcí. Paní učitelky nám vyprávěli, jak se budeme učit zároveň s hraním a všechno bude skvělé. My jen koukali těma velkýma upřímnýma očima a věřili jsme každému slovu. Postupem času jsme však pronikly do reality a zjistili, že ne vždycky budou dobré výsledky bez úsilí a snahy.
Teď tady stojíme před vámi a říkáme si, co je sen, a co realita. Za tu dlouhou dobu, co jsme spolu jsme si nasbírali obrovské množství vzpomínek. Samozřejmě si všichni budeme pamatovat naše skvělé učitele a jejich hlášky typu: ,,Bože, za co já to mám." nebo ,,Tak mi dej žákovskou." a nebo nejoblíbenější (samozřejmě u učitelů) ,,Tak já jsem s sebou tak náhodou přibral pár papírků. Co kdybychom si něco napsali, aby je nebylo škoda."
Proto děkujeme všem učitelům za jejich ochotu nám pomoct, poradit a naučit. Víme že někdy... pardon... často... no tak dobře... každý den s námi to byl opravdový boj. Děkujeme naší paní učitelce třídní za její výdrž a ochotu nás něčemu naučit, panu řediteli za to, že nás dokázal porozumět a vyjít vstříc a panu učiteli Kalouchovi, že nás neochudil ani o jeden jediný testík. Když už ty stromy byly skáceny, aby se z nich vyrobil papír, tak proč to nevyužít k užitečné věci, viďte pane učiteli?
Proto se omlouváme za způsobené problémy a ukradené nervy. Škoda, že se nervy nedají schovat třeba do krabice... víme totíž, že je budete potřebovat pro naší další generaci. Přejeme hodně štěstí, protože věřte mi, budete ho potřebovat.
Nu což, nikdy jsme se jako třída neshodli ani na tom, jestli se jako třída shodnem. Tak ještěže odcházíme společně.
