Hurá!!! Slevy
(Omlouvám se. Nebyla jsem tu už nějakou dobu, ale můj Můzák mě opustil, ale konečně se vrátil a tak...tady to máte. Pro změnu je to fejeton.)
Je 8:30 ráno, a já se rýchle hrábu z postele, abych to stihla. Čekám na to už od chvíle, kdy jsem to uviděla v reklamě. A co? Neříkejte, že to neuhodnete. Je to něco, na co se těší snad každý a především holky. Jsou to...dramatická pauza...SLEVYYY!!! V obchoďáku jsou naprosto šílené slevy.
Rychle běžím ke vchodu a... jé, je... někdo si neska asi přivstal. (Já si taky přivstala - o 2,5 hodiny dřív - a ještě dříve bych vstala už jen v případě, že by rozdávali zlato zdarma.) Stará paní s holí se snaží projít skrz dav, ale nijak se jí to nedaří a holku (přibližně ve stejném věku jako já) najednou zuřivý dav připlácne její nos na skleněné svěře. Kulí oči a mně čím dál více v téhle póze připomíná jedno hezké růžové zvířátko.
Konečně je přesně 10:00 a prodavačka otevírá obchod. Rychle však uhýbá stranou, aby ji nedočkavý dav shopaholiků nerozšlapal. Blondýna hned chňape po hezké kožené kabelce, ale hned na to na ní vytahuje drápy (tohle není metafora) a zatíná je jí do paží. Blondýnka se leká pouští kabelku a koulí oči jako vyděšená srnka. Opodál dvě paní se přou o šálu. Každá jí zdrží z jedné strany a snaží se ji dostat pro sebe. Nakonec to vzdává šála a uprostřed praská. Obě paní na sebe začínají prskat, jak moc by jim ta šála slušela.
Postarší paní drží v ruce plášť, který ještě včera stál 1 500 korun, zatímco dnes stojí 500. A tu si ji všímám. Stará babičku s holí, kterou jsem zahlédla ještě u vchodu se k ní pomalu plíží tichou chůzí šelmy, zvedá svojí hůl a plácne ženu s ní po prstech se slov,,Pracky od toho pláště, mladá dámo." Na to jí odpovídá ,,Tenhle plášť je můj. Viděla jsem ho jako první" Tiskne plášť k hrudi a rychlosti upíra s výrazem, který kdyby mohl vrhal by blesky běží k pokladně a platí za něj. Teď už je jenom její.
Obchod při výprodeji se mění v jungli, kde přežívá ten nejsilnější. A každý ví, že králem zvířat je lev a jen tak pro informaci, tím jsem já. Rychle chňapám po věcech, které jsem si tu už dávno vyhlídla, a když se ke mně přibližuje nějaká holka s výrazem nesouhlasu (asi jsem vzala něco, co chtěl). Na to já na ni vrhám nebezpečnou grimasu, kterou jsem si natrénovala večer před zrcadlem a ona ustupuje. Hádám, že si myslela, že jsem nějaká divná, tak mě nechala výt.
Rychle platím u kasy a ven vycházím se třemi taškami a výrazem vítězného lva. Nu což, nakupování je boj a v boji vyhrává ten nej.
